Únor 2016

Zeptej se, prosím, vločky

25. února 2016 v 21:43
Zeptej se, prosím, vločky ...
(věnováno partnerovi z lásky)
Je noc a venku tiše sněží.
Nadýchané vločky se opatrně snáší ze svých věží.
Nad tou krásou se takřka tají dech.
Plují a padají zvolna a něžně ... žádný spěch.
Každá si nese svůj příběh a své tajemství.
Každá se hájí své křehké prvenství.
...
Když pak se snese na zem,
tak její kouzlo rázem
pohltí ty, co již v pevném šiku
radostně jiskří v kouzlu okamžiku.
Všude je jenom krásný bílý sníh
a neradovat se byl by hřích.
Však každá vločka si své tajemství a svůj příběh nese dál.
A vyprávěla by ráda, kdyby se jí někdo ptal.
Jaké má jméno a odkud pochází?
Je její cesta šťastná nebo je plná nesnází?
O čem sní a po čem touží?
Jaké to je, když jenom Zimě slouží?
...
Málokdo si však s tichým sněhem v noci povídá,
a tak se jen pár bláznů dovídá,
že vločky mají svou tvář a svou duši,
že mají věčně nastražené uši,
aby zaslechly i tiché volání:
"Vyprávěj mi, vločko, o svém toulání."

Jak se máš?

25. února 2016 v 21:24 | Enchantee
Řekni mi, jak se dneska ráno cítíš?
Na co myslíš?
Co máš v hlavě, na srdci a v duši?
Povídej a hlavně nepřemýšlej, jestli se to sluší.

Mám na mysli to, co vážně cítíš hned, jak otevřeš své oči,
rychle, než rozum do toho Ti vkročí.
Řekni mi, jak Ti je, dřív, než tento pocit
další DNEŠEK překryje.

Jak se má Tvá duše a Tvoje tělo?
Po čem toužíš a o čem sníš?
Co Tě trápí a co boli,
je Ti krásně nebo spíše hledáš tajnou skrýš.

Povídej, já poslouchám ...