Zeptej se, prosím, vločky

25. února 2016 v 21:43
Zeptej se, prosím, vločky ...
(věnováno partnerovi z lásky)
Je noc a venku tiše sněží.
Nadýchané vločky se opatrně snáší ze svých věží.
Nad tou krásou se takřka tají dech.
Plují a padají zvolna a něžně ... žádný spěch.
Každá si nese svůj příběh a své tajemství.
Každá se hájí své křehké prvenství.
...
Když pak se snese na zem,
tak její kouzlo rázem
pohltí ty, co již v pevném šiku
radostně jiskří v kouzlu okamžiku.
Všude je jenom krásný bílý sníh
a neradovat se byl by hřích.
Však každá vločka si své tajemství a svůj příběh nese dál.
A vyprávěla by ráda, kdyby se jí někdo ptal.
Jaké má jméno a odkud pochází?
Je její cesta šťastná nebo je plná nesnází?
O čem sní a po čem touží?
Jaké to je, když jenom Zimě slouží?
...
Málokdo si však s tichým sněhem v noci povídá,
a tak se jen pár bláznů dovídá,
že vločky mají svou tvář a svou duši,
že mají věčně nastražené uši,
aby zaslechly i tiché volání:
"Vyprávěj mi, vločko, o svém toulání."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama